+420 602 277 019
institut.celostni.grafologie@gmail.com

Rozhovor se Štěpánkou Čechovou

otázky kladla Dagmar Školoudová pro časopis Kreativ
9 Dub 2013

Rozhovor se Štěpánkou Čechovou

1. Není škoda, že vlivem technologií stále méně lidí píše rukou? Spousta z nich jistě nevezme pero či tužku do ruky mnoho dní za sebou?

S tímto názorem se setkávám velmi často na svých přednáškách a seminářích po celé České republice. Anebo zazní dotaz, jestli je vůbec možné v dnešní době elektronické korespondence získat rukopisný materiál vhodný pro grafologický rozbor.

Z grafologické praxe vím, že každý klient, který má zájem o vypracování grafologického rozboru napíše potřebný základní materiál k rozboru ve formě dopisu na nelinkovanou stránku formátu A4 a navíc může dodat celou řadu dalších materiálu – seznam na nákup, vzkaz nechaný partnerovi anebo dětem na ledničce nebo kuchyňské lince, písemný záznam z přednášky nebo kurzu, děti a studující sešity ze školy apod.

Málokterý z klientů řekne, ve chvíli, kdy se domlouváme na podmínkách zakázky, že není zvyklý psát rukou na papír. Ve více případech měli zadavatelé grafologických rozborů námitku, že píší pouze tiskacími písmeny. Každý z nich však zvládl napsat dopis, určený ke grafologické analýze, psacím zcela individuálním písmem, protože stejně jako znalost jízdy na kole nebo plavání je psaní psacím písmem schopnost okamžitě obnovitelná, kterou máme stále k dispozici, pokud se ji jednou naučíme. Používání jiné formy písma ať už ve formě skriptu, poloskriptu anebo
v tištěné elektronické podobě považuji za svobodnou volbu každého člověka.

Grafolog vyžaduje ukázku formou psacího písma, protože v něm jsou obsaženy všechny grafologické znaky, které zkoumá. Mnoho ze struktury osobnosti, povahových vlastností pisatele, jeho světlých i stinných stránek, hodnotový žebříček, motivací atd. zkušený psycholog písma, což je modernější a stále častěji používaný název pracovní pozice grafologa a jeho odbornosti, lze poznat z poloskriptu i z ukázky tiskacího písma, také z pouhého podpisu
a dokonce z ukázky elektronické korespondence. A to proto, že tyto také umožňují analyzovat dojmové, popsatelné a měřitelné znaky jako je např. vyjádření a projev formy a pohybu, originalita, členitost, velikost, řádkování, terciální šířka, ostrost a těstovitost.

Častost psaní souvisí také s profesním zaměřením člověka a s praktickou potřebou
v každodenní realitě psaní používat jako formu komunikace ať už s okolním světem anebo sami se sebou. Důležité je, že máme tuto schopnost stále k dispozici a můžeme ji kdykoliv použít, protože jinak bychom byli analfabety.

V diskuzi na toto téma vždy uvádím další možnost, které bych se v zájmu lidstva nechtěla dočkat a to situace, kdy pouhou myšlenku bychom na základě chtění mohli zaznamenat prostřednictvím čipu umístěného v těle na technický přenašeč, uchovávající záznam. Potom bychom se nemuseli namáhat získávat schopnost psaní prostřednictvím tzv. mozkopisu, tedy záznamu díky spolupráci svalů v našem těle s činností mozku, dá se říci užasnou schopností zaznamenat to, pro co se rozum, cit, duše člověka rozhodne a co nám geniálně nácvik těla umožní. Získáváme tím schopnost svobodného vyjádření, která jak dokazují příklady z historie lidstva, umo žnila i za obtížných podmínek uchovat myšlenky velmi cenné. Nezanedbatelná není ani funkce umožnění svobodného vyjádření i v situaci jinak nesvobodné. Příkladem může být podle mého nejlepší učebnice grafologie “Vědecká grafologie pro začátečníky”, kterou napsal její autor významný, mezinárodně uznávaný meziválečný pražský grafolog Vilém Schönfeld
v koncentračním táboře. Tato byla zachována na motácích a přestože se její autor nedožil konce II. světové války, byla jeho přítelem Pavlem Eisnerem po válce zkompletována a vydána jako dodnes stěžejní grafologické dílo nejen v České republice.

Čip v těle by jistě podléhal kontrole a navíc, jak by člověk mohl psát po jeho vyjmutí? Spolehnout se na přirozeně získanou schopnost psaní za pomoci psacího náčiní a psací plochy ať už se jedná o propisku či husí brk nebo kancelářský papír či papyrus se mi jeví jako jistá varianta oproti technologiím, jejichž fungování závisí na zdrojích vně člověka samotného. Co když nastane blackout nebo zapomeneme tablet doma?

2. Co si vlastně ještě lidé píší rukou? Vzkazy na ledničku?

Odpověď na tuto otázku bude pestrá, závislá na věku, zájmech, formě studiu, povolání, komunikativnosti, sociálních potřebách a zaměření  tvůrce rukopisného materiálu. Dotkněme se v ní i věcí méně viditelných jako je životní energie a hospodaření s ní, emocionalita a formy jejích projevů a stejně tak zvolený záznam racionálních úvah nebo čistě praktických potřeb, projev vůle ať už v podobě silné či slabé anebo dobré či té opačné v mezilidských vztazích, také touze po sdílení a srozumitelnosti, kompromisu anebo po kontrole a ovládání. Vždyť o tom všem může a také je písemná komunikace stejně jako slovní. A proto stále a všude na světě vznikají písemné materiály v podobě napsaného slova maminka nebo tatínek či vlastního jména v předškolním věku, sešity ve věku školním, třídní knihy zaplňované rukopisy pedagogů, pochvaly, poznámky a vzkazy v žákovských knížkách, milostné dopisy, vzkazy rodinných příslušníků nebo přátel, deníky, zachycující dny a roky života jejich majitele, seznamy na nákup, předávané recepty z generace na generaci, řemeslnické záznamy rozměrů a kvantity,  různé poznámky a výpisky, ale také anonymní dopisy a výhružná upozornění. Pestrost těchto materiálů se projevuje nejen v jejich účelu a obsahu, ale také v barevnosti, volbě psacího náčiní a velikosti psací plochy, členění textu, podškrtávání. Vše vypovídá o individualitě každého tvůrce a o tom, že ačkoliv si mohou lidé být dobově podobní ve vnějších atributech jako je styl oblékání, bydlení, volba dovolené apod. uvnitř jsme každý jiný, zcela neopakovatelná z pohledu zrození na planetě Zemi osobnost s určitými dary, slabostmi, neopakovatelnou skladbou povahy a proto
i rozdílným osudem. Taková podoba člověka jistě není náhodná a nemá v sobě negativní účel, naopak je možností celistvosti lidstva v každé době ve jménu prožití plné a smysluplné délky života s ohledem na celek a jeho pokračování.

Tento potenciál zaznamenávám při zpracování každého grafologického rozboru osobnosti klienta, vždy mne uvádí v úžas potenciál člověka, různorodost povah a možnost svobodné volby, kterou máme.

3. Jaký význam měla kultura psaných dopisů a deníků? Doporučila byste psát si deník jako terapeutickou formu?

Jednoznačně doporučila každému, kdo v sobě pocítí touhu napsat dopis anebo zaznamenávat svůj život ve formě deníku. Protože touhy, myšlenky a nápady přicházejí k lidem různé a tento patří k těm ze soudku kreativních, uvolňujících, sebevyjadřujících, komunikujících s druhými lidmi dá se říci s generacemi, pokud zůstanou zachovány.

Díky klientům, kterým děkuji za důvěru ke mně, jsem měla možnost zpracovávat grafologické rozbory jejich předků z dopisů a deníků, životopisů, rodinných kronik,  uchovávaných jako vzácné rodinné památky. Tyto osobnostní rozbory přinesly pochopení pro osud a činy předků a také sebepoznání pro jejich potomky a porozumění tématům rodových linií. Vnímám úžasnou možnost doplnění pátrání po vlastních rodových kořenech a vypracování rodových stromů
o hluboké pochopení svých předků i sebe samých prostřednictvím grafologické analýzy písemných materiálů.
Archivy a zakázky firem mi umožnily setkat se s rukopisy výjimečných osobností z oblasti umění, vědy, politiky, sportu. Zpracovávala jsem grafologickou analýzu písma pana F. Kafky, K.Čapka, P.Picasa, W. Churchilla, S. Freuda a dalších významných osobností.

Všechna setkání s rukopisy dokazují jedinečnost a neopakovatelnost každého člověka.

4. Můžete dát několik tipů, jak si psát deník? Jaký obal, jak často, jak dlouhé záznamy, čím,
o čem, soukromý nebo veřejný – to je ale vlastně počítačový blog. A co památníky? Kupovat dětem i sobě památníky?

Neodvažuji se zasahovat do tak soukromé a osobní záležitosti jako je psaní deníku ani
do koupení památníku. Ale věřím v jejich sílu a význam z pohledu dlouhodobého i krátkodobého, jako metody umožňující  sebepoznání, případně uvolnění obtížných pocitů a témat nebo naopak uvědomění si všeho dobrého, co člověka v životě potkalo a potkává. Stejně jako například tvůrčí psaní nebo záznam v podobě malovaného deníku, záznamů životních událostí prostřednictvím koláží nebo fotoalb.

Po formální stránce se nabízí mnoho možností pro volbu obalu, vždyť v každém papírnictví anebo obchodu s výtvarnými potřebami lze koupit několik různých formátů, druhů uspořádání
a rozměrů vhodných za účelem psaní deníku nebo jako památník.

Co se týče deníku, na začátku bych začala s úvahou, jak dlouhé záznamy chci psát, zda každodenní nebo týdenní, pravidelně anebo nárazově, když budu chtít určitou věc zaznamenat.
O volbě obalu rozhoduje vkus a intuice, mělo by nám být s naším deníkem dobře. Asi jako
s člověkem, kterému se chceme svěřit se svými radostmi i bolestmi.

Tradičně a dle mého správně je deník považován za věc soukromou. Nejen v období dospívání přísně střeženou. Vzpomínám si na zlomyslný kousek jednoho neempatického nápadníka mladé dívky, který se zmocnil jejího deníku a s rozrušenou dívkou se o něj laškovně přetahoval. Láska skončila ještě dříve nežli začala. Protože bez důvěry nevzkvétá.

V moderním počítačovém blogu cenzura autora může chybět, to patří k jeho svobodnému rozhodnutí a jistě souvisí i s jinými povahovými vlastnosti nežli je introverze a extroverze nebo motivacemi.

Památník bych dětem nabídla, ale nevnucovala, pokud se pro něj sami rozhodnou, stránky se jistě zaplní, pokud ne, předpokládám malou úspěšnost a celou řadu stran nepoznamenaných, bílých.

Jeden tip na psaní deníku, který se pomáhá k optimističtějšímu pohledu na život a také realističtějšímu, si dovolím čtenářům nabídnout. Každý den večer vytvořit 2 sloupce, jeden věnovaný pozitivním věcem a druhý negativním, které vás za celý den potkaly. Důležité je nezapomínat v pozitivních věcech na věci zdánlivě samozřejmé – dar života, zdraví, energie, život v rodině, splnění pracovního úkolu, ranní káva, dobrá večeře, setkání se s milým člověkem, pocit naděje, lásky, radosti. Všichni klienti, kteří začali deník na základě mého doporučení arteterapeutky a grafoložky psát touto formou po několika dnech zjistili, že jejich každý den přináší většinu dobrých okamžiků a jeden, dva nebo tři problémy, které se opakují. Dokázali obrátit svoji pozornost k tomu dobrému, co život přináší a najednou vidět i jasné možnosti
a získali energii k tomu jak si poradit s problémy. Pokud byly neřešitelné, neměly už takovou váhu a dopad na životní naladění pisatele deníku.

Psaní deníku bych doporučovala také v psychicky náročných a zátěžových situacích života
z důvodu dobrého vlivu na psychosomatiku.

5. Jaký význam má pro člověka schopnost psát rukou?

Do psacího pohybu se zapojuje přibližně 500 svalů, souvisejících s rozvojem jemné motoriky. Úžasná schopnost zaznamenávat myšlenky, pocity vede k rozvoji člověka, jeho duševního
a emocionálního bohatství.

6. Co mizí, když rukou nepíšeme (například jemná motorika, spojení oko-ruka)?

A také schopnost vyjadřovat košatě svoje myšlenky, pocity, rozvíjet to, co máme k dispozici. Ochudíme se o podstatnou formu komunikace s okolním světem. A také ochudíme okolní svět o určitý druh spojení s námi.

7. Co se dá poznat z psaného písma? A co když člověk rukou nepíše vůbec, dá se i potom z téměř náhodného písma něco poznat?

Přes specifikování účelu rozboru z důvodu lepšího sebepoznání nebo výběru vhodného povolání či posouzení partnerských rukopisů, by měl komplexní výsledek obsahovat minimálně dále uvedené kategorie a podstatné vztahy mezi nimi:

  1. Individuální schopnosti, nadání a talent
  2. Vitální základ a vitalita
  3. Hospodaření s životní energií
  4. Temperament (sangvinický, cholerický, melancholický, flegmatický a jejich kombinace)
  5. Vůle
  6. Racionalita  a emocionalita
  7. Sebepojetí
  8. Sociabilita (extroverze a introverze, dominance a submisivita, afiliace a hostilita, konformita a individuálnost)
  9.  Hodnotový systém
  10.  Doporučení

Rozbor osobnosti pisatele může být doplňujícím vodítkem nejen v důležitých, až rozhodujících okamžicích jeho života, týkajících se volby studia, zaměstnání nebo celoživotního partnera, ale rovnocenně pro sebepoznání.

Životní cesta, zastávky na ní, křižovatky a rozhodnutí se mohou s pomocí poznání sebe sama, vztahu k vlastnímu „Já” a ostatním lidem, pochopit a uchopit vědoměji. Pouť se často stane jasnější, dochází k náhlému prozření. Nezřídka i odpovědi na otázku „Quo vadis domine?” Grafologická metoda patří k nejkomplexnějším psychodiagnostickým metodám také proto, že obsahuje nástroje k určení morálních vlastností pisatele. V praxi bývají např. zadávány personálními agenturami rozbory, mající vybrat uchazeče loajální, kteří nemají asociální tendence.

Písmo patří mezi výraz osobnosti pisatele stejně jako jeho chůze, držení těla, mimika, posazení hlasu. Jedná se o výraz velmi komplexní, zahrnující vědomí i nevědomí pisatele a všechny shora uvedené kategorie struktury pisatelovy osobnosti.

Zcela individuální osobností se člověk rodí a je po celý život a to se odráží v jeho písmu, bez ohledu na častost psaní. Písmo vypovídá o osobnosti jaká je právě v období, kdy text napsala, tedy ne o jeho minulosti ani o budoucnosti. Opakovat vypracování grafologického rozboru doporučuji nejdříve za 1 rok, pokud se rukopis změnil.

8. Jak působí na druhého člověka, když dostane něco napsaného rukou, a jak, když je to počítačem?

Záleží na typu a zaměření člověka i jeho vztahu k různým energiím. Někdo snáší kontakt
s energií “počítačovou” dobře nebo tak, že nezaznamenává únavu. Jiní lidé cítí jakési “vysávání” při dlouhodobější práci na počítači. Stejně tak psaná forma komunikace vyhovuje každému
v jiné podobě.

Z mé zkušenosti grafoložky a arteterapeutky obsahuje v sobě text psaný rukou ať už v podobě psacího písma, skriptu či poloskriptu (stejně jako malba obrazu) přirozenou lidskou energii pisatele, která v sobě zahrnuje také vztah k osobě, které je text určený a je jí tedy k ní svým způsobem “vysílána”. V případě deníku jakoby pisatel posílal určitý energetický náboj sám sobě.

9. Jaké kursy v tomto ohledu nabízíte?
Kurzy GRAFOLOGIE s akreditací MŠMT ČR, které pořádáme v Institutu celostní grafologie, jsou určeny široké veřejnosti. Nejmladšímu studentovi našich kurzů je 18 let a nestarší studentce je 78 let. Kurzy je možné absolvovat jedenkrát týdně ve všední den od 18:00 – 19:30 hod. anebo dopoledne od 10:00 – 11:30 hod., další formou studia jsou intenzivní soboty od 10:00 – 17:00 hod. přibližně jedenkrát měsíčně nebo pětidenní intenzivní kurzy každoročně v červenci.

Kurzy arteterapie probíhají ve stejných podvečerních, dopoledních, sobotních a v letních pětidenních termínech.

Kurzy tvůrčího psaní se konají každý pátek od 18:00 – 19:30 hod.

Vstup do historie písma umožňují zájemcům dopolední a podvečerní pondělní kurzy egyptštiny
s významným českým egyptologem panem Jaromírem Kozákem.
Všechny kurzy pořádáme v učebnách na Praze 1 nebo 2, v Benešově, v Pardubicích a v Rudce
u Kunštátu.

Účastníci kurzů se naučí vybranou metodu nejen teoreticky, ale také prostřednictvím bohatých praktických zkušeností s rukopisy a projdou cestou sebepoznání s cílem naplnění vlastní celistvosti.

10. Čím psát? Plničkou, propiskou, tužkou?

Výběr určitého druhu psacího náčiní souvisí nejen s naším vkusem, ale především s povahou pisatele. Např. lidé umělecky a emocionálně zaměření přirozeně dávají přednost tučnější
a pastóznější psací náplni, případně jiné barvě nežli je klasická modrá.

Z pohledu grafologického vybraná tloušťka hrotu psacího náčiní, ostrost nebo měkkost tužky, pastózní inkoust vypovídají mnohé o povaze pisatele.

Doporučuji vybírat proto podle své přirozenosti, vždyť tím nikomu neškodíme. A stejně tak
v životě, když tím nikomu neublížíme.

Zdroj: Kreativ